2021/2022
Nakonec jsem se rozhodla sepsat malý článek o čtyř a půl měsíčním pobytu na Islandu u Islandských koní. Za tu celou dobu se nahrnulo spoustu zážitků, ale když bych to měla shrnout v jedné větě: přes 400 dobrodružných hodin strávených v sedle, splněný sen spojený s uvědoměním a poznáním sebe sama na polodivokém ostrově.
Následuj svojí cestu.
Tato příležitost pracovat jako guide/průvodce mi dala možnost poznat více sama sebe a uvědomit si spoustu nových poznatků.
Tato příležitost ke mně přišla neplánovaně. Už jen to, že to nebylo plánované, má své kouzlo. Protože v našem životě se snažíme úplně všechno plánovat a jet podle našich nějakých představ. Ale někdy se můžeme zklamat a dostat do situace, kdy se ty plány bortí. Toto období mě naučilo, že někdy je dobré se odevzdat a nechat věci plynout a hlavně se dívat kolem sebe. V ten moment se totiž otevřou nové dveře, do kterých právě může vstoupit to něco, co jsme si vždycky přáli, anebo nás to alespoň navede na naši cestu, po které máme jít.
Vše se odehrálo během jednoho týdne. Poslechnout srdce, odhodit pochybnosti, odeslat emaily, zvládnout pohovor, sbalit kufr a přistání na Islandu. V ten moment jsem absolutně nechápala, jak se to vlastně všechno tak odehrálo bez žádných problémů a vlastně skoro o nic jsem se nemusela snažit. Já se jen odevzdala.
Když jsem dorazila do stáje a strávila tam první tři týdny, zjistila jsem, že jsem v správný čas na správném místě. Cítila jsem silnou vděčnost a radost z toho, že jsem nešla proti své duši.
Pracovat v teplíčku? Ne děkuji.
Místo toho abych seděla osm hodin v kanceláři u počítače a dělala práci, kterou jsem vystudovala (grafické práce), řekla jsem si, že vyzkouším spíše sedět 4 hodiny denně v sedle a trávit čas venku s koňmi a lidmi z různých koutů světa a to v jakémkoli počasí. A to, i když byly sněhové bouře (27m/s), padaly kroupy, nebo když koně plavaly ve sněhu.
Právě v těchto nelehkých podmínkách, kdy pomalinku sklouzáváte ze sedla kvůli větru nebo zažíváte peeling nejen obličeje, ale očí při sněhové bouři, jsem docela vzpomínala na svůj vystudovaný obor a na to teplo u počítače s čajíkem nebo kávičkou. Říkala jsem si, „Sakra co já tady vlastně dělám? Za co se trestám?“ Pak ale hned přišel ten teplý příjemný pocit u srdce, který hladil a říkal, „To bys pak ale nebyla TY, kdybys tu nebyla.“
Sheep roundup
Měla jsem možnost zažít tradici, která se odehrává vždy jednou za rok. Na jaře vypustí všechny ovečky z farmy do hor. Na podzim lidé naženou ovečky zase zpátky z hor dolů, aby strávili celou zimu na farmě ve stáji.
My jsme měli tu možnost vzít koně a nahnat ovečky přímo ze sedla. Celá akce trvala 3 dny. První den byl takový koštovací, kdy každý ochutnával alkohol od druhých, jaký kdo donesl. Bohužel, někteří chutnali tak moc, že třeba také 5x spadli z koně a nedokázali se dopravit do cíle. (Já jsem to do cíle zvládla!) Druhý a třetí den už jsme naháněli ovečky a celkově to bylo fantastický. Parádní na tom je, že i vy, kteří máte zkušenosti s ježděním na koni, se můžete přihlásit na Tour Sheep roundup a zažít to také.
Cestování, ježdění na koni a focení.
Nejkrásnější je, když můžu spojit tyto tři oblíbené činnosti, které mě naplňují V JEDNO.
Pamatujete, jak jste byli malé děti a jen tak jste si snili o všem možném a nic vám nepřipadalo nemožné a žádné sny jste neodsuzovali?
Někteří z nás to mají ještě teď v dospělosti a to je krásné, protože zůstat v některých případech dítětem je osvobozující. Ale někteří z nás jsme si v průběhu dospívání vytvořili omezení. Omezení v životě, kde si říkáme například:
„A tohle nedokážu.”
„A tohle není možné.”
„Nevěřím si.”
„Stačí mi to tak, jak to je.”
Jestli nám v hlavě běhají tyto věty, pak jsme je někde slyšeli a uložili si je do podvědomí a začali se s nimi ztotožňovat.
Ještě než jsem se rozhodla odjet na Island, nevěřila jsem si. Nevěřila jsem, že bych dokázala sehnat tolik odvahy a odjet s mojí marnou angličtinou a s průměrnými zkušenostmi v ježdění na koni do neznámého místa mezi neznámé lidi a dělat práci, kterou jsem nikdy nedělala. Ale uvnitř jsem cítila, že to udělat můžu, neboli musím pro sebe. Pak jsem zjistila, že ty obavy byly zbytečné a smyšlené. Pro lidi, kteří mají v hlavě ty hlasy, že jsou marní, že něco nedokážou a mají různé strachy nebo strašidelné představy. Poradím vám, VYSERTE SE NA TO, plňte si sny a běžte naproti své marnosti. Tím myslím, běžte naproti svým strachům, se svojí nedokonalostí a se svým přesvědčením, kterému věříte za svým snem nebo za něčím, co byste rádi udělali ještě, než odejdete z tohoto světa. Protože pak v polomrtvém stavu nebudete vzpomínat na věci, které jste udělali, ale které jste neudělali.
